Příběhy domácích mazlíčků

Skuteční majitelé mluví o životě s diabetickým domácím mazlíčkem > Vernon a Kujo

Mops Kujo, sladká osobnost, byl malým kámošem Vernona Cartera celých 12 let.

" Je absolutně nesobecký" říká Vernon z San Juan Capistrano, Californie. "Moje sestra má doma Kujovu sestru Kagi, která je o 6 měsíců mladší než Kujo. Má stejné rodiče, ale z jiného vrhu."

A oba se potýkají se stejným zdravotním problémem: cukrovkou.

Před rokem začal být Kujo velmi letargický a začal nadměrně pít.

"Protože v tu chvíli už Kagi měla cukrovku 3 roky, rozpoznala jsem příznaky a věděla diagnózu ještě předtím, než jsem vzala Kujo k veterináři," vybavuje si Vernon.

Ale Vernon se chtěl vyhnout některým potížím, s kterým se potýkala jeho sestra s Kagi

"Její pes dostával lidský inzulín a hladina glukózy v krvi nebyla dobře regulovaná," vysvětluje Vernon. " Bylo několik nocí, kdy jsme museli spěchat s Kagi na photovost. Dokonce jeden službu-konající veterinář doporučil Kagi uspat. Kamarádi mi doporučili ale veterináře, který předepisuje svým pacientům prasečí inzulín. Rozhodla jsem se používat lékovou specialitu určenou pro psy, což je smysluplnější než používat lék určený pro lidské pacienty."

Vernon je spokojen s tímto rozhodnutím.

"Sbíral jsem moč dvakrát denně, před snídaní a večeří, pak jsem ji vyšetřoval močovými papírky a dával vysoké dávky injekčního inzulínu. Musel jsem se naučit je píchat," říká Vernon a vysvětluje postupy jakými nyní musí monitorovat svého domácího mazlíčka. "Nyní máme ale už naučený systém, Kujo přijde sedne si a dostane svou dávku a potom dostane malý pamlsek."

Kvůli pamlskům Vernon musel změnit také jeho dietu.

"Dostává nějaké pamlsky, ale hlídám jejich složení a množství. Nemohl jsem ho od nich kompletně odstavit," přiznává. " Stále dostává dva oříšky kešu denně. A příležitostně psí piškot."

Ve věku 12ti let by byl Kujo pomalejší i bez cukrovky nebo dalších zdravotních obtíží. Kromě toho, že je hluchý, má Kujo ještě alergie a srdeční potíže, navíc zákal čočky, která mu zhoršuje zrak. Nicméně Vernon zůstává rezolutní.

" Kujo je můj závazek od té doby, co se mnou žije," říká.

"Cukrovka je život-ohrožující onemocnění pro psy i lidi, ale je léčitelné a neznamená to, že si nemůže Kujo užívat života. Budu se o něj starat, tak dlouho, dokud bude chtít pokračovat a já mu budu schopen zabezpečit dobrou kvalitu života. Kujo patří do rodiny."